"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 22. února 2008

Mimoušci


Tento týden mám zážitky hlavně z praxe v porodnici na Obilňáku. Ve středu jsme byly na praxi na oddělení, kde jsou nedonošení mimoušci, kteří už zvládnou sami dýchat. Mám z toho takové zvláštní pocity. Jednak je pro mě nepochopitelné to, že je to jedno z nejlepších perinatologických pracovišť a nemají tam vůbec na NIC, ale vážně na NIC peníze. Papučky pro děti si sestřičky pletou sami, oblečení i povlečení na peřinky dostávají od maminek, nebo od rodičů, sami si je perou a žehlí přímo na oddělní. Nemocnice na takové věci nepřispívá. Plinky si rodiče taky kupují sami. Okna by potřebovaly vyměnit, absolutně netěsní. A to se tam kvůli mimouškům neustále topí - je tam tak 28 stupňů... Inkubátory by ještě aspoň 2 potřebovali, stejně tak přístroje, které snímají srdeční a dechovou frekvenci, a taky okysličení mimča v inkubátoru. Nechápu to z jednoho důvodu. Všude vidím, kam se vráží miliony, staví se, opravuje se, píšou se projekty na nejrůznější granty, utrácí se... Ale na tyhle mrňousky není dost peněz???
Péče sestřiček je ale vynikající. Myslím, že ten materiální nedostatek děti nepociťujou.
Taky je to placení za pobyt v nemocnici za tyhle miminka postavený na hlavu. Ty děti, třeba dvojčátka tam jsou třeba i 3 měsíce, no není to málo, když za den rodiče platí 120 Kč. To ten náš stát rodinám vážně "ulehčuje"... Ještě když by zároveň byla přijata i maminka, protože by děti chodila kojit, tak to máte 180 Kč. Kdyby aspoň polovinu z té částky dostalo oddělení a mohlo tak z těchto peněz zlepšovat podmínky pro pacienty! Jinak vlastně nechápu, na co se ty peníze vybírají, když to není pro to, aby se zlepšila péče a prostředí v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že jsem si zřejmě v břišních tancích namohla krční páteř, byl tenhle týden asi tak dvakrát náročnější, než by normálně mohl být. Doprava se dívám tak, že otáčím celým tělem. Zatím je to každej den horší a horší. Kdybyste někdo měl nějakej nápad, co s tím, tak napište. Začíná to být na pováženou kruťácký.

J.

3 komentáře:

*janina* řekl(a)...

teda, brisni tance mi na krk kdysi pomohly.. i na zada.. zvlastni. budes muset zacit s capoeirou :) uz skoro dva roky mi za krkem neprdlo

Táborníci řekl(a)...

Ták na Obilňáku jsem taky byla, ale nemůžu říci, že jsem tam rodila, protože Alenka se narodila v čekárně (ne že by neměli místo, ale už se jí fakt chtělo:) Na pokojích od oken opravdu táhlo, ale topili o sto šest, všechno jsme museli mít svoje (plínky, olejíček..) ale pozor!!!! Sestřičky byly opravdu suprový!!! Chovali se profesionálně a lidsky a to je důležitější než všechno materiální zabezpečení!!! :-)

Anonymní řekl(a)...

Ja jsem na Obilnak slysela dost desne veci, rodit bych tam nesla.. at jsou sestricky dobre, kamosce tam pri porodu udelali dost zacatecnickou krpu a i dalsi lidi nadavaji.. ze pry cerpaji ze stare dobre povesti, ktere uz to ale dnes neodpovida.. Eva