"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

středa 5. března 2008

Kenzu


Když ho navštívím, má takovou radost, že by mi nejraděj skočil na ramena. Chce se se mnou divoce líbat a nejraděj se ke mně tulí na gauči. Když se na mě intenzivně kouká, myslí tím: "Pojď se mnou na výlet!" nebo: "Dáš mi něco dobrého k jídlu?" nebo: "Podrbej mě za ouškem!" a taky: "Jak to, že jsi tu tak dlouho nebyla?!" Dokáže mě hodiny mlčky poslouchat a celou dobu se tváří, že ho to děsně zajímá. Nekecá mi do toho, když si v lese vybírám, kterou cestou půjdu. Intenzivně se zajímá o to, kdy se zase půjde na výlet. Je mu jedno KAM! Má rád sladké. Je mu JEDNO jestli jsem přibrala 2 kila nebo 5. Chodí s náma na kafé. Má výdrž! Když mě nevidí, začne mě hledat. Když mě vidí, VŽDY vrtí ocasem! Chce si se mnou hrát!

Je to můj psí kamarád:) J.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

No jo, Kenzulka je prostě miláček! Já to říkám furt!:-)) Teď je zrovna nemocnej, tak ti vzkazuje:"Kdy mě přijdeš navštívit? A co mi přineseš dobrýho, abych byl brzo zase ready na procházky a plavání a skákání a blbnutí a dovádění a lumpačení a ...? Coooo, paničkoooo???" Pa, V.