"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

čtvrtek 30. října 2008

Oddělení šestinedělí

Minulý týden jsem byla 5 dní na oddělení šestinedělí. Vstávat v 5:30 ráno, takové štěstí už mě dlouho nepotkalo. V pátek mi upadlo po cestě do nemocnice šlapátko u kola.
Co mě tu nadchlo je celkový systém péče. Každá porodní asistentka na oddělení má na starosti zhruba 2-3 pokojíky, to je 4-6 maminek, někdy víc někdy míň a zároveň se stará i o miminka, což je naprosto báječný. Má přehled o každé mamince, jak jí jde kojení a s čím má problémy. Ráno kontroluje všem tlak, atd. a kontroluje taky zavinutí dělohy. Porodní asistentky tady pomáhají s přiložením miminka u každého kojení!!! Takže jsem si to konečně víckrát za sebou vyzkoušela. Jinak tu funguje taky rooming in, ale maminky jsou tu méně zapojované do péče o miminko. Plínky prostě vymění vždycky PA před každým kojením. Když ale maminka chce, tak jí to s klidem přenechají, ale mamky se většinou spíš dívají. Jinak tu všechno dezinfikují jako šílení, ke konci týdne mi z toho hrabalo a dezinfikovala jsem si ruce jako divá. Dezinfikují všechno a pořád dokola. Třeba manžetu od tonometru:) No nepřipadá v úvahu, že by se nedezinfikovaly sondy na bříško, jak je u nás zvykem to dávat jedné mamince za druhou a někdy to asistentky ani neutřou. No to připadá nechutný aji mně... PA na oddělení neberou krev ani nezavádí flexily, takže tohoto tréninku jsem byla bohužel ušetřena. Dělají to jen doktoři. Pracují na 3 směny - 8 hodin a padla, to je nádhera. Všichni na oddělení na mě byli moc milí, i když jsem jim donesla láhev místo dudlíku, nebo plínku místo ručníku... Byla to legrace. Přebalovala jsem, koupala a pomáhala s kojením.


PA Barbara, se kterou jsem celý týden byla, měla k dětem báječný přístup. Přebalovala je a vůbec s nima manipulovala s takovým klidem, že se to na ty děti jaksi přenášelo. Byla něžná a jemná a tak jsem se to od ní snažila odkoukat. Děti tu skoro nepláčou, hned je někdo zanese mamince, nebo je pochová. Mimčům tu dost často dávají sladký Fenyklovej čaj, no já nevím, jestli to občas nepřeháněj, každopádně je to uklidňuje třeba při vyšetření, když mají v puse dudlík s něčím sladkým. Taky skoro nepláčou u odběru krve z patičky (novorozenecký screening metabolických vad). Mají tu na to metodu, že strčí nožičku pod teplou vodu a krev pak líp teče. Celkově se k miminkům chovají jaksi něžněji, bez nervozních a rychlých pohybů, který jsme někdy viděly u dětských sester u nás v nemocnici.

V sobotu jdu na porodní sál, držte palce, ať nedonesu místo nůžek sekyrku...

J.

neděle 19. října 2008

Bydlení a kolo!

Tak tohle je byteček, kde ode dneška taky bydlím. Ještě tu bydlí Sven, Julie a Kilián (14 měsíců). Je tu ve vzduchu něco nádherně pozitivního, mám teďka pocit, že všechno je možné!

 

 

Náš dům - byt je ve druhém patře.

 

Moje kolo! Hádám, že ho co nevidět přežiju...

 
Posted by Picasa


Na výletě...


שבת

WIKI:
Šabat (hebrejsky: שבת, od kořene ש-ב-ת, ustat, odpočinout) je v judaismu sedmý den v týdnu, věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti. Šabat je nejdůležitější svátek v judaismu (o post nejvyššího se dělí s Jom kipur), jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.

Šabat začíná v pátek se západem slunce. V době kolem soumraku se po odpolední modlitbě mincha (pro všední den) recituje Kabalat šabat, (hebrejsky: Přijetí šabatu). Závěr této liturgie již spadá na páteční večer, kdy začíná samotná večerní modlitba (ma’ariv) pro šabat. Po skončení modlitby se rodina většinou schází u slavnostní večeře, před kterou se říká kiduš nad vínem a požehná se chléb.

JA:
V patek vecer me Elinor vzala do Synagogy. Byla to takova provizorni mistnost, spis nez synagoga. Na te nove se tu prave pracuje, mela by byt hotova nekdy v listopadu, tak doufam, ze ji uvidim i zevnitr. Bylo nas tam celkem 6, z toho 4 holky, 1 muzskej (premyslim, jak presne nazvat muze tak kolem 30ky a koukam, ze cestina to nema moc dobre podchyceny) a 2 starsi panove. Dali mi do ruky Knihu knih, na prave strane bylo vse hebrejsky a vlevo nemecky preklad, uprostred vlepene listecky - kdyz nekdo neumi cist hebrejsky, tak to tam bylo prepsane do latinky. Hebrejske pismo mi pripada, jako velmi, velmi stara vzpominka, kterou jste nikomu nerekli, nechavate si ji pro sebe a nevite jestli je vam spis smutno nebo veselo, kdyz si ji snazite vybavit. Predzpevoval tedy ten mlady muz kolem 30ky, kazda kapitola - jina melodie a vsechny je umi nazpamet. Jak se rozeznely ty prvni tony, i kdyz nas tam bylo tak malo, z toho zpevu mi behal mraz po zadech. Asi z tech tisicu let, ktere ty napevy ziji. Musi byt neuveritelne slyset ten zpev v nejake velke synagoze, kde je spousta lidi. Elinor mi slibila, ze me do nejake v Izraeli vezme a jestli se podivame do Berlina tak tam taky. Protoze byl Sabat, sedli jsme po skonceni modliteb k jednomu stolu a nez jsme si pripili vinem, zpivala se jedna velmi znama pisen, myslim, ze se zpiva vzdycky vecer v patek, ale este se na to Elinor zeptam. Je krasna a vesela. Na zacatku vecere kazdy dostane kousek chleba se soli. A me prislo neuveritelny, ze tam muzu s nema sedet u jednoho stolu.
Po veceri jsme sli do jednoho z mistnich pubu a dlouho do noci jsme si povidali a bylo to supr. Muzskej kolem 30ky trvdil, ze sex po obrizce je lepsi nez bez ni. A ze on to muze posoudit, pac se nechal obrezat pred 5 lety. Tak to jsem mu teda vyvratit fakt nemohla:)
Pekny nedelni vecer! J.

pátek 17. října 2008

Kratce:)

- Koukala jsem na Across the universe. Dojalo me to.
- Zitra se potreti stehuju, muj najem cini celych 25 euro za mesic. Budu bydlet tady:

Zvětšit mapu
- Jeden vikend se podivam do Hamburku.
- Slavily jsme narozky spoluzacky Jonny.
- Zamilovala jsem se do vsech mych spoluzacek.
- Koktejl ze sampanskyho, babanovyho sirupu, pomerancovyho dzusu a slehacky se da pit, kdyz uz nemate jinou moznost.
- Jdu do Synagogy a uslysim prave hebrejske modlitby.
- Internet v mym soucasnym pokoji zase nejede.
- Chtela bych videt NEW YORK.

Love you J.

středa 15. října 2008

V pokoji číslo 2:

Hola hej!
Mám na pokoji internetíček:) A jsem z toho celá šťastná. Jen co jsem se zabydlela, koupila pár pohledů na výzdobu pokoje, vyhrabala tady ve sklepě nástěnku, malou skříňku k posteli a jiné potřebné věci, dostala jsem nabídku k přestěhování. Asi tady nebudu dělat první měsíc nic jinýho, než se stěhovat. Spolužačka ze školy bydlí v jednom z těch krásných dřevěných baráčků v centru, má malý dítě a potřebovala by s ním pomoct. Tak mi nabídla, že bych u ní mohla bydlet skoro zadarmo a občas jí s Kiliánem trochu pomoct. No, nebrali byste to?:) Já jo. Mám ale ke stěhování neskutečnej odpor, mám z toho nervy a nesnáším to tahání milionu věcí s sebou, tak mi držte palce, ať to ve zdraví zvládnu. Tohle je můj momentální pokojík, jeho krásnější část:) Právě jsem musela vrátit nástěnku, prý jsem ji zabavila nějakýmu pánovi... Chjo.



Vyzkoušela jsem si, jaký to je rozjíždět se, když máte na zadním kole přidělanej zámek. Ujela jsem asi metr, ten káblík od zámku se zapletl do kola, byl totálně od oleje začerněnej a tak jsem se to jala vymotávat. Byla jsem jak prase a vůbec jsem nevěděla, jak to černidlo dám dolů z ruk a z toho zámku. Vždycky, když jsem na něj šáhla, byla jsem zas černá, fakt výborný, když jste uprostřed města... Včera jsem objevila ve městě Fair trade obchůdek, dala si tam fair čokoládu a fair kapučíno a bylo to za fakt FAIR hafo EUR!



Navštívila jsem tu saunu. V pondělí a středu je jenom dámská, je docela velká a je naprosto úžasná. Za 3.50 (na 3 hodiny) jsem si zaplavala ve velkým bazénu a pak se šla vysaunovat. Je to ve sport centru pro studenty, čistota země nic moc, ale sauna mě totálně nadchla, tu mají novou. Vyšla jsem z ní rovnou na balkon pod oblohu a začalo pršet, konečně jsem na chvíli vypnula všechny zapojený mozkový závity a nechala myšlenky rozplynout se v ledové vodě a v dešti. Bylo to osvobozující.



Mimozemský zážitek jsem měla z nemocnice. Byly jsme u jedné maminky, která byla druhý nebo třetí den po porodu a koupaly jsme mimčo v kyblíku. Věděla jsem, že to má na mimča uklidňující účinky, protože je to podobné prostředí jako v děloze - voda až po bradu a kolem stěny kyblíku. Nikdy jsem to ale neviděla na vlastní oči. Mimčo se drží obouma rukama za hlavičku a je zároveň nadnášený vodou. Bylo neuvěřitelný, jak se najednou mimčo zklidnilo, zůstalo koukat s otevřenou pusinkou. A já taky:)



Stěhování zdar! J.
Posted by Picasa

neděle 12. října 2008

V porodním domě...

V pátek jsem byla na prohlídce porodního domu. Prostředí příjemné a milé, barevné. V jedné místnosti měly malé muzeum Porodních babiček, staré nástroje, kufříky, knihy...


Mají tu zhruba 50 porodů za rok, ale chodí i k porodům doma, pořádají zde přednášky, kurzy, předporodní přípravy, setkání mamin a mimin, cvičení atd.





Je tu jeden pokojík pro maminky, které zde chtějí zůstat déle po porodu, a jeden pokoj, kde se rodí.



V rodícím pokoji je také vana, velká postel s dřevěným okrajem, který je tvarován podobně jako porodní židle, takže se dá o ten okraj dobře opírat. Většina dětí se narodila někde mezi postelí a vanou, nebo přímo ve vaně. Přímo v posteli se narodilo dítě jen jedno. Ve velké zasklené skříni je schován veškerý zdravotnický materiál, vlastně úplně stejný, jaký používáme v porodnici my. Používají hodně aromaterapii, homeopatii, akupunkturu (tu i v nemocnici). Koukala jsem se, že nůžky k epiziotomii mají jiný tvar, než ty naše. Prý ale dělají tak jednu za rok.






Mimča ošetřujou na pultíku, kde mají připravený ambu-vak i odsávačku. Všechno vybavení jako v nemocnici.


Mamky můžou jít po 4 hodinách po porodu domů, kde je další dny navštěvuje porodní asistentka. Veškerou péči - porod, předporodní kurzy, poporodní návštěvy atd. mají hrazeny pojišťovnou!!!
Skvělé je, že mají svůj vlastní sterilizátor, takže si nástroje sterilizují sami.




Každé mimčo, které se v narodí ve zdejším porodním domě, dostane na památku korálku - perličku, kterou vyrábí jedna porodní bába. Pro štěstí.



Jednou, jednou budeme mít takovej porodní dům i v Brně!
J.

pondělí 6. října 2008

Aní oheved odcha!

Tak jsem si udělala tour kolem centra. Je tu totiž kolem města takový val, po kterém jezdí jezdci na kolách a běžci běhají ranní a večerní běhy. A z toho valu jsem vyfotila tu první fotku. Lehce poprchalo.



Mám kamarádku Izraelku Elinor. Bydlí na stejným patře jako já, mluvíme spolu anglicky, studuje bioengineering (nebo jak se to píše)... Vyhrály jsme spolu boj nad zdejší internetovou sítí v knihovně, taky spolu půjdeme v sobotu na Party mediků, obdarovala mě zapečeným toustem a učí mě hebrejsky. Třeba: "Aní oheved odcha!" znamená "Miluji tě! "Šalom!" je "Ahoj!" a to je zatím z první lekce všechno. Bojí se jezdit na kole, ale jinak je úplně normální:) Prý jednou spadla... Tak zatím všude chodí pěšky, i když kolo má už před ubytovnou. Hebrejština zní nádherně, trošku jako když krájíte chleba, rožínáte svíčku a sedíte u dřevěnýho stolu a hřeje vás teplo z krbu. Nejlíp všechno zároveň. Tak nějak zní.



Tahle druhá fotka, to je poněkud bizardní univerzitní betonový kampus. Stavba je to podle mě šílená. Ale ta žlutá s růžovou na betoně jsou dobrá kombinace.



A tady, tady já spím, píšu, čtu, piju čaj, jím, voblíkám se vyslíkám se a všechno. A mám dva mobily heč!
A zítra, zítra v 7:30 v nemocnici. Vzhledem k tomu, že už měsíc vstávám v 9, to bude boj...
Dobrou a pá J.

sobota 4. října 2008

Vse se v lepsi obraci...

  • Prvni a nejlepsi zprava je, ze budu mit kolo. Maji ho pro me spoluzacky porodky a dneska me dokonce s nim vezmou na vylet po Gottingenu, na coz se velmi tesim.

  • V kuchyni jsem nasla naprosto zapraseny hrnec, takze mam v cem varit. Dneska jsem k nemu nasla jeste uplne zaprasenou lzicku, takze mam i cim jist a michat. Taky jsem nasla konvici na caj, kterou uz hafo dlouho nikdo nepouzil, tak ji pouzivam ja. A varim si Andele straznyho, caj darovany na cestu. U toho vareni jsem se seznamila s Izraelkou, ktera me hnedka pozvala na sledovani Friends - ma prej vsechny dily. Vcera me priserne bolela hlava, tak jsem pozvani odmitla, ale dneska asi neodolam. Izraelka se me ptala, jestli nemam neco cim zamest "dust". Nabidla jsem ji nove koupene hadry a ona se na me nechapave divala, ze to jako ne. Tak ja rikam, jestli jar nebo co teda chce. A ona rika: "no vis co je dust?" a ja rikam: "vim". "No a cim ten "dust" das jako pryc?", rika ona. A ja rikam ze vezmu hadru, namocim ju a je to. A pak me to napadlo, ze vona chce smetacek a lopatku (predvadim ji, jak se zameta)... A ona opravdu chce! "Tak to nemam", rikam ja. To byla zase konverzace...


  • Delaji tu vyborna capuccina a taky cokoladove zakusky, vylezla jsem na vez, ktera vypada, ze kazdou chvili spadne, rikala jsem si, ze by to byla hezka smrt, ale prispela jsem jim euro na opravu, uz ctvrty den nemam hrebinek, dneska si ho opravdu hodlam koupit. Ha prave mi tu pujcili delsi usb cabel, budou fotky!


Podzim je nejlepsi! pa J.

čtvrtek 2. října 2008

Geschichten aus Gottingen

Ahojte moji mili a mile:) Moc vas vsechny zdravim a tedka jak se mam:

  • Boli me nozicky a zada, protoze jsem jediny pako, ktery si jeste neporidilo kolo a chodi vsude pesky.

  • Uz mam klice od ubytovani, takze nemusim hledat vecer hotel... Po dnesni bojovce hledani studenta Martina, kterej je pro me vyzvedl a potom se s nima schoval, jsem ho uspesne odhalila a dopadla a obrala ho o ne. Byl celkem sympaticky a pozval me na obed do menzy s dalsima studentkama. On je totiz TUTOR a tutori maji na starost nas - cizi vyjukane cizince. Obed byl super, snedla bych ho dvakrat. Konverzaci s dvouma Japonkama a se Spanelkou hodnotim uspesne. Hezky jsem se totiz usmivala.


  • Nejlepsi z cesty byla jizda vlakem Intercity z Berlina do Gottingenu. Kurna pise mi to tu naopak z/y a to je na maslu... Zpatky k vlaku... On byl totiz aerodynamicky tvarovany, jakobysme jely na nejakym vyduchovym polstari rychlosti leticiho orla morskeho vrhajiciho se na svou korist. A v tom vam zacalo prset, po oknech stekaly takove proudy vody, ze jsem si pripadala jako v akvariu, protoze nebylo vubec nic videt, jen tu vodu, jak nas splachuje i s vlakem do more. Jak jsme se blizili k memu mestu, vysvitlo vecerni slunko, vystrelilo posledni paprsky na svet a ozarilo louky a stromy podel cest, lesy a veze kostalicka v dalce. Brala jsem to jako znameni vseho dobreho.


  • Snazim se mluvit nemecky. Vetsinou spis mluvim nemecky a anglicky dohromady. Dneska jsem chtela promluvit spanelsky s divkou z Valencie, ale tohle prepnuti uz mozek nedal a na dobrych dvacet sekund se zasekl, timhle smerem uz ho radej nebudu pokouset. Taky jsem kupovala v zelenine rajcata a rekla jsem, jestli muzu mluvit anglicky a pak jsem si proste nemohla vzpomenout jak se to rajce anglicky rekne, jeste kdyz mate na cedulce pred s sebou Die Tomaten, je to velkej problem. Kluk vedle me se smal...


  • Zitra maji Nemci svatek. Spojili se zapad s vychodem, tak slavi. Tim padem mam do nedele volno a budu prozkoumavat Stadt. Zatim nemuzu odtrhnout oci od starych domu, kterych je v centru pozehnane. Jsou to takove ty, kterym koukaji tramy do ulice, mala okynka, drevo, barvy.

Tak ja jdu. Nocnim Gottingenem pesky, s plnym batuzkem a taskou nakupu do myho dnesniho domu. A vsem okolo budu nechutne zavidet ty kola...

Pusu vsem mym laskam posilam! J.