"Až pochopíme, že se nerodí plod, ale citlivá inteligentní myslící bytost, tedy člověk, až ruce nastavené k práci skloníme, abychom je nabídli k pomoci, až pochopíme, že těhotná se stává bohyní a ve chvíli porodu odchází do svého nitra, kam nikdo nesmí vstoupit, až pochopíme, že jsme jen pozorovatelé, pak jsme porozuměli, co je normální porod."
(Dagmar Suchá, UNIPA)

pátek 14. srpna 2009

Dnešní ráno

Porodní baba vstává v 5:40.
Co chvíli mě budil komár, takže jsem docela happy, že tu komáří líheň opouštím. Slunko vstává, na zahradě lehký opar, venku začíná být po ránu zima. Opatrně slezu 10 schodů do kuchyňoobýváku, myslím na to, že se nesmím hnedka po ránu zramovat a proto dodržuju všechny horolezecký doporučení - tzn. držím se pořád dvouma rukama zábradlí, třetí pevný bod v nedohlednu... Schody jsou dřevěný, lakovaný, docela příkrý, už jsem se na nich jednou skoro zapleštila...
5:45 stavím vodu na čaj a zároveň si čistím zuby. Lezu po schodech nahoru, abych se oblíkla a pak zase dolů.
6:00 zvoní na kapličce zvon, chystám si sváču a krajíček chleba mažu máslem. Radši snídám, neb nevím, co mě na porodním sále čeká a kdy si zase budu moct dát něco do úst...
6:15 bych měla startovat, ale hledám klíče.
6:18 startuju. Po ránu mě poslední dobou baví Vltava. Takovej pomalej rozjezd... Projíždím spící vesnicí, mávám dvěma romům, co jdou makat na stavbu. Úsměv. Žerůtky - Lysice - pak to rozjedu až na hlavním tahu na Svitavy. Občas mě po levé straně silnice zdraví dva čápi. Předjíždím "slimáky" a parkuju u kruháče před Boskovicema.
6:35 se oblíkám do modrobílýho. Sponku do vlasů, jmenovku, tužky v kapse.
6:40 nám Terezka předává službu. Na sále je klid. Měla krušnou noc s císařským řezem.
7:00 mi začíná pracovní den.
7:05 vaříme si kafe:)

Žádné komentáře: